Svatba v dramatický den na Hutisku-Solanci
Donedávna jsem si myslel, že mě na svatbě už nic moc nepřekvapí, ale na svatbě Niki a Radima k tomu došlo a zažil jsem něco zcela nového. Abych nechodil kolem horké kaše, svatba se konala v den povodní, takže veškeré plány, představy o dění se změnily dříve, než by člověk řekl „švec“.
Původně se mělo vše odehrát na zahradě areálu pohostinství, ovšem už den před sobotou bylo téměř jasné, že počasí ukáže svou nepříjemnou tvář a taky že ano. Od rána se déšť nezastavil ani na vteřinu, lilo a lilo. Improvizovaně se tak obřad musel vejít pod menší zastřešení, několikrát během dne zcela vypnula elektřina, hudba hrála a nehrála, září světel střídala tma s rozsvícenýma svíčkami, no a ani já jsem neměl možnost novomanžely a svatebčany kamkoliv vytáhnout mimo restauraci, protože díky dešti už byly všude uzavírky a tak za sledování meteoradaru jsme vyhlíželi chvíli, kdy by déšť mohl alespoň trochu zvolnit. Ano, zvolnil, ale jen asi na 2 minuty a pak se rozpoutalo pravé deštivé peklo. Inu deštník pod rameno, technika by měla být voděodolná a v rámci několika minut, kdy jsme zcela promokli, došlo k improvizaci s foťákem na krku, na přímém dešti, na promočené zahradě.
Co už, to je život. Hlavní je si tím nekazit náladu, vše má své řešení. A novomanželé? Ty to nezlomilo, byli jak jinak senzační. Říká se, že déšť přináší štěstí, tohle byl liják, očekávám tak pevné manželství a velkou kupu dětí 😀
Donedávna jsem si myslel, že už mě na svatbách nic nepřekvapí. Ale svatba Niki a Radima byla jiný příběh. Ačkoliv jsem se připravoval, skrze předpověď počasí, na všechno, co by se dalo očekávat, počasí se rozhodlo, že v ten den napíše vlastní scénář. Abych to zjednodušil: svatba se konala v den, kdy se na Moravě rozmohly povodně. A jak to bývá, všechny plány a představy o tom, jak bude den probíhat, zmizely rychleji, než by člověk řekl „švec“.
Původně měla celá svatba probíhat na krásné zahradě areálu, ale už den předem bylo jasné, že počasí bude proti nám. V pátek večer začalo silně pršet a v sobotní den tomu nebylo jinak, déšť neustal ani na vteřinu. A tak, než jsme se nadáli, obřad se přemístil pod malý přístřešek, kde se nás schovávalo více, než bylo asi vůbec možné. Několikrát během dne vypadla elektřina, takže světla střídala temnota, občas se rozeznívala hudba, jindy zase ztichla. Chvílemi jsme se ocitli ve stavu, kdy to připomínalo filmovou scénu, kde se neví, zda jsme komparz komedie nebo tragédie.
Chtěli jsme se těšit alespoň na jednu věc: že budu mít možnost vzít novomanžele a svatebčany ven na alespoň pár fotek. Jenže v den, kdy meteorologové varovali před záplavami to bylo asi hodně najivní, při nepřetržitém sledování meteoradaru to nevypadalo, že bychom měli šanci na nějaký suchý interval. Avšak přišla chvíle, kdy intenzita opravdu klesla, my ihned vystřelili směr k autům ovšem déšť zvolnil asi na 1-2 minuty a pak to začalo znovu – ještě intenzivněji. Takže jsme se s foťákem na krku a deštníky ocitli na promočené zahradě, kde jsem se stal svědkem jednoho z největších dobrodružství, jaké jsem na svatbě zažil. Bojovali novomanželé, bojoval jsem i já s myšlenkou, že mám v rukou voděodolnou techniku 🙂
A co z toho? No, deštník v ruce, promáčené oblečení a lehká ztráta techniky… ale naštěstí dobrá nálada zůstala. Jak se říká – život je o improvizaci. A novomanželé? Ti to všechno vzali s nadhledem a humorem. Niki a Radim byli neuvěřitelní – plní energie, vděční a šťastní. A kdo ví, možná tenhle liják opravdu přinese nadmíru štěstí. Takže já očekávám nejen pevné manželství, ale i spoustu dětí! 😄
